Jako první co nás překvapilo a s čím jsme měli docela problémy celou cestu je ta maďarská měna. Je skoro stejná jako naše akorát má o nulu víc, takže člověk jde na pár piv a zaplatí 4000, což si myslím že pro každého typický český člověk nemůže pocitově rozdýchat:D:D
Budapešť je ale nádherné město, a je mi moc líto, že jsme si jí neprohlídli víc, ale Tom už mi slíbil, že se tam vrátíme. Přijížděli jsme v noci a ty nasvícené památky, úžasné staré domy, celkově architektura města je úžasná a jestli uvažujete kam na výlet tak Budapešť je to pravé místo.
Na marathon jsme šli druhý den ráno a musím říct že 11.10 bylo v Budapešti úžasné léto a my si díky tomu, že jsme měli hotel v centru udělali příjemnou procházku.
Co se týče organizace marathonu bylo to skvělé. Ne, nejsme žádní hrdinové a šli jsme jen na 7 km trať. Ale i tak jsem na nás moc pyšná!!! Tomík to uběhl celé a já s jednou pauzou ale i tak to bylo pod hodinu a to byl náš cíl.
Organizace marathonu byla skvěle zvládnutá. Na to, že tam bylo 2500 lidí, dostali jsme všichni své dresy, batohy a kšiltovky. A po přiběhnutí mi hned strkali do ruk banán a ať jím. I přes to všechno tam bylo docela dost lidí, kteří zkolabovali (jako bylo 28 stupňů a taky jsem měla na mále) naštěstí to nebylo nikdy nic vážného a všichni jsme prostě hrdinové!!
Já obdivuji starší lidi kteří to uběhli daleko líp než my mladší a byli mi celou dobu obrovskou podporou. Celkově tam bylo strašně hodně milých lidí, kteří člověku pomohli nakopnout když už nemohl.
Pokud chodíte doma běhat, zkuste si někdy takovouto akci, je to neuvěřitelná atmosféra a ten pocit co máte ze sebe když to zvládnete je nezapomenutelný!!
